Novou výstavu přichystala Zámecká galerie Kladenského zámku, jejíž dveře slavnostně otevře zítřejší vernisáž. Návštěvníci tak budou moci shlédnout díla čtyř významných českých umělců – Ludviky Smrčkové, Karla Součka, Františka Ketzeka a Cyrila Boudy – pocházející ze sbírek města Kladna.

Všichni čtyři autoři, jejichž práce budou na výstavě příznačně pojmenované „Ze sbírkového fondu města Kladna“, jsou spjati s Kladnem, které se v jejich díle nezaměnitelným způsobem odráží a které jejich životy, potažmo tvůrčí úsilí a jeho výsledky, různou měrou poznamenalo.

Kladno a jeho nezaměnitelný genius loci, Kladno a historicko-společenské události – to jsou aspekty, které se v dílech všech čtyř umělců odrážejí. Jmenujme například cyklus barevných litografií Naši svědci a blahoslovení z válečného období, v němž František Ketzek reflektuje tváře svých přátel, mezi něž patřil i např. Vladislav Vančura, nebo žánrové obrázky z Kladenska Karla Součka či soubor prací s motivem lidické růže výtvarnice Ludviky Součkové, jejíž doménou bylo zejména sklo. Opomenout v této souvislosti nelze ani práce vztahující se ke kladenskému regionu význačného českého grafika Cyrila Boudy, z nich za všechny citujme například barevnou litografii Kladno, charakterizované haldami.

Slavnostní zahájení výstavy je plánováno na 18. hodinu. Uměleckou atmosféru podtrhne hrou na kytaru Petr Štěpán.

.

Medailony osobností (Zdroj: Zámecká galerie):

.

Cyril Bouda (1901 – 1984)

Cyril Bouda se narodil v rodině profesora kladenské reálky Aloise Boudy. Po svých rodičích zdědil mimořádný výtvarný talent. Rodina se v roce 1906 odstěhovala do Prahy, kde Cyril, po absolvování Uměleckoprůmyslové školy v Praze ve třídě profesora Františka Kysely, vstoupil do Akademie výtvarných umění jako žák profesora Maxe Švabinského. Počátky jeho profesionální dráhy jsou spojeny s Akademií výtvarných umění, kde působil v letech 1929 – 1932, poté vyučoval figurální kreslení na pražské technice. V roce 1947 byl jmenován profesorem Pedagogické fakulty UK Praha.

Ve vlastní tvorbě se od počátku věnoval krajinářství a je jedním z nejvýznamnějších představitelů české moderní ilustrace. Koncem třicátých let dvacátého století se zasadil o renesanci mědirytů a kamenorytiny, v pozdějších letech si oblíbil techniku barevné litografie. Vedle maleb, grafik a ilustrací navrhoval vitráže, gobelíny i poštovní známky.

V roce 1976, tedy u příležitosti 75. narozenin, byl jmenován čestným občanem města Kladna. Na jeho rodném domě byla v roce 2001 odhalena pamětní deska.

.

Karel Souček (1915 – 1982)

Od mládí projevoval výtvarné nadání, které u něho potvrdil jeho mistr v učení Karel Karas (sám malíř) i učitel Masarykovy školy práce Alois Všetečka. Na jejich přímluvu, ještě jako lakýrnický dělník, vstoupil v roce 1934 na UMPRUM v Praze. Po jejím ukončení v roce 1937 se stal posluchačem AVU v Praze ve třídě profesora Viléma Nowaka. Vysokoškolská studia ukončil až po válce. V té době byl již členem Skupiny 42. Od roku 1958 byl profesorem Akademie výtvarného umění v Praze, v letech 1967 – 1969 rektorem této školy.

Jeho dílo tvoří celek jakýchsi dokumentů doby. Karel Souček – svědek každodenního života, zachytil prchavé okamžiky života svým štětcem. Snaha po lepším pochopení zážitků přivedla Karla Součka k tvorbě obrazových cyklů. Karel Souček se zároveň věnoval i knižním ilustracím.

Během 50. a 60. let získal řadu ocenění nejen doma, ale i v zahraničí. Vzpomeňme zlatou medaili za výzdobu českého pavilonu světové výstavy v Bruselu, stříbrnou medaili na Bienále v Sao Paolu a v roce 1961 Národní cenu z Guggenheimovy nadace v New Yorku.

.

František Ketzek (1906 – 1978)

František žil od útlého mládí v Kladně. Zde vystudoval reálku a svůj výtvarný talent rozvíjel již na této škole pod vedením Stanislava Kulhánka. Po maturitě vystudoval UMPRUM v Praze ve třídě profesora Václava Brunnera. Svým výtvarným projevem bývá přirovnáván k Františku Tichému a Karlu Svolinskému.

Přestože byl Ketzkův výtvarný talent mimořádný, věnoval se za svého života řadě profesí. Jeho jméno najdeme mezi profesionálními boxery, herci, uznávanými filatelisty i žurnalisty. Byl mimořádným karikaturistou, což poprvé ukázala v roce 1927 výstava v Kladně, která natolik pobouřila místní honoraci, že musela být po třech dnech uzavřena. Přesto ho karikatura provázela po celý život.

Během válečných let měl několikrát problémy s protektorátními úřady. Po válce, kdy se stal pro tehdejší ministerstvo kultury nežádoucím, tvořil v ústraní. Na autorových obrazech najdeme jak celospolečenská témata Hirošima, Začátek atomického věku, tak obrazy s ryze intimními tématy Puberta, První láska.

Během života získal řadu ocenění. Za všechna připomeňme cenu města Rimini za obraz Belárie.

.

Ludvika Smrčková (1903 – 1991)

Výtvarný talent Ludviky Smrčkové objevil profesor Stanislav Kulhánek ještě na kladenské reálce. Po maturitě začala v roce 1921 studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a současně v letech 1921 – 1925 studovala na Filozofické fakultě UK v Praze. Mezi její učitele patřili takové osobnosti výtvarného světa, jako byl Emanuel Dítěte, Vratislav Brunner a Františk Kysela. V letech 1925 – 1927 byla posluchačkou VUT v Praze. Po absolvování studia působila jako pedagožka středních škol.

První úspěch zaznamenala v roce 1925 na Výstavě dekorativního umění v Paříži (stříbrná medaile za křišťálový pohár). V roce 1928 získala ocenění za soupravu foukaného skla, kterou realizovala nižborská sklárna Rücklů.

Posléze opustila pedagogickou dráhu a věnovala se pouze umělecké tvorbě. Tvořit nepřestala ani v důchodovém věku. Jejím hlavním motivem se stalo sklo a květina. V katalogu Národní galerie je autorka presentována celkem 22 kusy upomínkových váz a pohárů s lidickou tematikou z let 1960 – 1982.

Sklo Ludviky Smrčkové reprezentovalo Československou republiku na výstavách EXPO 58 v Bruselu (kde získala sedm velkých cen a zlatých medailí) i v Montrealu na EXPO 67.

.