Cílem je další zlepšení osobního rekordu, věří si Vít Hlaváč
Úterý, 3. května 2016 08:30
Tuto sobotu a neděli se uskuteční v Římě Mistrovství světa družstev v chůzi. Mezi českými reprezentanty bude i talentovaný atlet AC Tepo Kladno Vít Hlaváč.
Za čtyři dny vás čeká určitě vrchol dosavadní závodní kariéry. Jak se na závod těšíte a co od něho očekáváte?
Určitě to bude zatím můj vrchol. Do Říma se moc těším. Hlavní město Itálie je moc hezké a jistě to budou velké závody. Mým cílem je vylepšit osobní rekord 43:36 na desetikilometrové trati, který jsem „zaběhl“ před třemi týdny v Poděbradech., Startovat bude světová chodecká špička, takže moje umístění asi nebude nic moc.
Ale na druhou stranu jste jistě načerpal zkušenosti právě z Poděbrad. Budete chtít závodit podobným stylem, který vám pomohl ke splnění limitu?
Pochopitelně se budu snažit držet svoje tempo, ale dá se čekat ještě náročnější konkurence. V Poděbradech jsem došel na patnácté pozici, teď bude přede mnou jistě ještě více závodníků.
Chůze určitě nepatří mezi nejpopulárnější atletické disciplíny. Jak jste se k ní vůbec dostal?
Přes moji trenérku Hanu Větrovcovou. Před lety na šampionátu žákovských družstev mě přihlásila k závodu na 3000m chůze, kterou většinou „běhali“ vytrvalci, aby „utrhli“ body pro družstvo. Zjistilo se, že jsem nedopadl špatně a proto jsem se začal chůzi věnovat i individuálně. Rok a půl již spolupracuji s Jiřím Šormem, což je trenér v Praze na Strahově, který mě připravuje tréninkové plány a hodně posunul i mojí techniku. Jezdím do Prahy každých čtrnáct dnů na trénink a díky tomu jsem získal i profesionálnější úroveň.
Při chodeckých závodech hodně rozhoduje lidský faktor, mám na mysli rozhodčí, kteří kontrolují čistotu stylu. Byl jste někdy diskvalifikován?
Ještě se mně to nestalo! Chodím čistě a od rozhodčích jsem dostal jen velice málo varovných napomenutí. Je pravda, že při závodech je to někdy hodně na hraně. Na druhé straně je tam rozhodčích opravdu dost, i když uhlídat všechny je dost obtížné. Navíc třeba fotografie ukáže, že atlet má obě nohy ve vzduchu, protože je malá mezera od země, což nelze pouhým okem posoudit.
Československá chodecká škola byla hodně známa. Najdeme v ní mistry Evropy a světa, olympijské medailisty a dokonce i vítěze. Znáte jeho jméno?
Jožka Pribilinec! (na OH 1988 v Soulu – pozn. autora).
Právě slovenská škola, ke které vedle Pribilince patřil třeba Pavol Blažek nebo poslední mistr světa Matej Tóth, je vyhlášená. Neuvažujete třeba o spolupráci na dálku, jako třeba jiní závodníci?
Určitě by se dalo o tom uvažovat. Mým životním cílem je však stát se lékařem. Letos se hlásím na medicínu a skloubit jí s tréninkem bude hodně náročné. V žádném případě však nechci s atletikou skončit. Měl jsem dokonce nabídku od našeho bývalého chodeckého reprezentanta Ivo Pitáka, abych přešel k němu do Jilemnice na internát, kde má chodeckou skupinu. Trénují zde třeba Lukáš Gdula, jeho mladší bratr Tomáš, který je se mnou v juniorské reprezentaci nebo Anežka Drahotová. Atletiku chci dělat jako profesionálního koníčka, ale stále jen koníčka.
Dalším vaším vrcholem bude červencové Mistrovství světa juniorů, kam jste se díky splněnému limitu dostal.
Limit jsem splnil právě v Pardubicích. Čas 43:45 jsem pokořil o devět vteřin. Šampionát by se měl konat v polské Bydhošti. Čekám, že tam bude ještě větší konkurence než nyní v Římě. Zase zde budu závodit s jasným cílem, pokořit svoje maximum.
I když se chcete stát lékařem, tak vás nelákají vrcholy jako Mistrovství Evropy, světa nebo olympiáda?
Určitě láká. Je to však z důvodu tréninku hodně obtížné a osobně si myslím, že tak velký talent jako jiní, kteří se dokáží atletikou živit, nejsem. Uživit se atletikou není tak snadné, jako třeba na rozdíl od hokeje.
Autor: (rc)